Alfréd Kocáb se narodil ve Vídni, kde strávil dětství a část svého mládí. Za druhé světové války zažil tíživou atmosféru nacisty obsazeného Rakouska. Po skončení války se s maminkou a bratrem přestěhoval do Československa. Popisuje své rozhodnutí vystudovat teologii, rozchod s katolickou církví a přestup k církvi evangelické, především však svou práci faráře evangelických sborů na různých místech republiky (ve Zruči nad Sázavou, Chodově u Karlových Varů, Mladé Boleslavi a v salvátorském sboru v Praze). Jako duchovní čelil v době totality nátlaku a perzekuci ze strany státních orgánů, přesto je jeho vyprávění prostoupeno radostným přístupem k životu, upřímným zájmem o osud druhých a pevnou vírou v boží prozřetelnost.