| Summary: |
Práce se věnuje naději v knize Tomáše Halíka Stromu zbývá naděje a taktéž naději v knize Jana Sokola Naděje na neděli. Pro představu v práci porovnávám rozdíl vnímání naděje ještě u dalších autorů. Následuje zhodnocení vnímání naděje jednotlivými autory, zda je v souladu s tím, jak ji vnímají v praxi pracovníci Diakonie na pracovišti následné péče Dobroduš. Jde zde především o fakt, jak naděje z křesťanského pohledu vypadá a následně srovnat s tím, jak s ní pracují sociální pracovníci a peer konzultant v Dobroduši. Zároveň, jak vnímají pojem naděje sami klienti, kde ji nalézají, jak s ní pracují a co vlastně sami od služby čekají, když do ní přichází? Jak to cítí sociální pracovníci, jak vnímají naději v osobním, tak profesním životě, a hlavně, jak jsou schopny akceptovat, že pracují v organizaci, která má jednu ze 4 základních hodnot naději? V práci jsem došel induktivním výčtem odpovědí k faktu, že přesto, že pracovníci Dobroduše nejsou věřící, pracují s nadějí tak, aby mohli pomáhat potřebným klientům a věřit, že to dává smysl jak jim, tak jejich klientům. O křesťanské naději v pravém slova smyslu na život věčný se ale při vyhodnocování mluvit nedá. Ani se s klienty na toto téma při konzultacích běžně nebaví. |
Book
